Jdi na obsah Jdi na menu

Povídání z Louky

Zelené dveře mi opět otevřely rajský a prosluněný pohled do naší zahrady. Vyrazil jsem třímaje v ruce skleněnou konvici, abych užil krásných darů naší zahrady k přípravě čaje. Říkal jsem si, proč dělat čaj sušený, když máme takové bohatství na zahradě. Hned na začátku jsem uždíbnul dva květy růže a tři květy šalvěje. Přestože mě škumpa jásavě zdravila a nabízela své listy, slušně jsem jí odmítnul, že jí tu máme pro jiné potěšení. Dva lístky rybízu, tři květy divizny a taky ještě čtyři kuličky rybízu pro dobarvení. No a samozřejmě nezbytná máta. Rostliny mi samy nabízely své květy a listy, ale já coby botanik začátečník jsem jim vysvětlil, že ještě vše nevím o jejich magických účincích a vyrazil jsem ke skleníku. Okurky mi zase přinesly další chutnou krmi, rajčata se omlouvala, že dnes ještě ne, že až za týden, ale pak to bude rajčatový mejdan. Cuketa se mě smutně zase ptala, kdy už to bude? Ještě vydrž, malá, teda vlastně velká, zanedlouho uděláme cuketový festival. Papriky také slibovaly, že se co nevidět dočkám jijich plodů. Popřál jsem všem rostlinám dobré ráno a odebral se do chaloupky. U zelené brány jsem si neodpustil utrhnout jeden žlutý kvítek s tím, že mi to snad v čaji nepřitíží. Hermínka, můj věrný průvodce po zahradě, už dávala najevo, že jí kytky nezajímají a že by už chtěla tu baštu. A tak došlo i na ní. Jasany nám zamávaly pro dobrou chuť a naše rajská zahrada nás zahalila do své ranní pohody.

 

_dsc0389.jpg